Co když půjdeš soutěžit ještě za světla?

Hlavní stránka » Aktuality » Co když půjdeš soutěžit ještě za světla?

Rozhorov Beverage & Gastronomy se Sandrou Šalatovou, českou vítěžkou Chivas Masters 2017.

Sandra Šalatová je za domovský Cash Only Bar od letošního května kralující vítězkou Chivas Masters pro Českou republiku a začátkem července proto pocestuje do Tokia na globální finále. Loňského vítěze Tomáše Melzera (rozhovor s ním naleznete v Beverage & Gastronomy 3–4/2017), Zdeňka Kortiše a globálního ambasadora Maxe Warnera (rozhovor v příštím vydání), kteří zasedli v porotě svojí trojicí cocktailů a jejich prezentací přesvědčila nejvíce. Se Sandrou se již nějakou chvíli osobně známe, proto je také následující rozhovor vedený ve formě tykání.

Sandro, takže letíš na světové finále do Japonska! Už víš co a jak?

Tak trochu. Letím prvního července, zpátky šestého. Vezu si sebou jenom drink z Local way (jedna z disciplín, ze soutěžních cocktailů, pozn. red.).

Aha, takže jenom tento jeden?

Jenom tento jeden. Další k soutěži budu zřejmě vědět až na místě.

Tvůj Local way byl cocktail W.P.W., tedy whisky, pivo, woman.

Přesně tak. W.P.W. a shakery. Nic moc víc zatím nevím. Snad jenom, že celé světové finále by mělo být o japonských ingrediencích, co mi u českého finále tak trochu poodhalil Max Warner. Ale jinak nevím vůbec nic.

Takže ani rada Tomáše Melzera a Ondry Hniličky, vítězů předešlých ročníků, ti moc nepomůže?

Asi moc ne. Oni mi už řekli, jak to v jejich případně probíhalo, ale teď to může vypadat úplně jinak.

A když porovnáš jejich globální finále? Bylo každé jiné?

No, vlastně to každý z nich měl trochu jinak. Oba měli školení Master class. Když měl třeba Master class Ondra, tak je tam učili vyrábět ochucený led a pak jim řekli, že tato výroba bude jednou ze soutěžních disciplín. Prostě, udělejte nám teď signature drink s ochuceným ledem jak nejlépe to dokážete.

Bude to teda nějak o zkušenostech, improvizaci a duchapřítomnosti.

Tak nějak.

A ingredience budou na místě k dispozici?

Ano. Beru jenom ty shakery, jak jsem říkala. A vše bude formou marketu, obrovská místnost, kde je úplně všechno, co můžeš potřebovat a z toho si bereš – bylinky, ovoce, zelenina, spirity. Prostě všechno.

Vzhledem k blížícímu se termínu – sleduješ další finalisty? Kdo by mohl do Tokia přicestovat z jiné země?

Koukala jsem na to a stále to sleduji. Teď snad byl zrovna z New Yorku poslední. Max v Praze říkal, že už by to mělo mít pomalu konec národních finále. Ale konečný line-up těch, kdo pojedou do Japonska, jsem ještě neviděla.

Zatím všichni v klidu popíjejí whisky. Sandro, to mi prosím tě řekni. Jsi relativně mladá dáma. Jaký ty můžeš mít vztah k whisky?

(smích) Dobrý. Velmi dobrý. K tomu se prostě člověk musí propít, jak se říká.

A to už se ti povedlo?

Propíjím se k tomu.

Dobře teda. Říkala si, že si sebou bereš jenom Local way drink. Tam patří pivní redukce. Už jí máš anebo jí budeš připravovat až na místě? Chvilku to zřejmě trvá…

Tak asi tři hodiny. Přemýšlela jsem, jestli to uvařím tady anebo až v Tokiu ale asi to uvařím v Praze, nechám si pak redukci vakuovat a odvezu do Japonska.

Ze kterého piva si tu redukci připravovala?

No to je jasné. Z toho nejlepšího českého. Z Plzně!

No ten drink vypadal na finále moc hezky. V malém krýglu a s tou pěnou…

To byl přesně můj záměr, aby to vypadalo jako pivo, ale nebylo to pivo. Pěna byla z jablečného likéru, citónu, cukru a vaječných bílků a pod tím byl vlastně old fashioned. Chtěla jsem spojit to nejstarší s tím nejlepším. Takže Strathisla je nejstarší palírna pro Chivas Regal 12, Angostura aromatic – nejstarší bitters a Plzeň, pro mě nejlepší české pivo. Plus jablečná pěna jelikož jablka jsou jedna z nejstarších ingrediencí pro českou kuchyň.

Neměl jsem možnost to ochutnat. Jak to mělo ve finále chutnat?

Byl to vlastně old fashioned, který byl zjemněný tou jablečnou pěnou. Ta byla jemná tak, aby nepřebíjela chuť drinku. Bitter s pivem byl hrozně hořký ale tak, aby tam bylo cítit Chivas Regal whisky. Takže když ses napil, tak jsi cítil fresh sladko-kyselou jablečnou chuť a potom silný od fashioned a nakonec ti do pusy najela typicky hořká chuť Plzně.

Další tvůj soutěžní cocktail byl Chivas Diamond. Ten měl pro mě moc hezký, elegantní servis. To bylo v sekci Classic way. Čím byl tento drink klasický?

Tak tam byla inspirace z Rat Pack Manhattan. Představ si klasický Manhattan. Ale toto je trošku jiný styl. Čerpala jsem inspiraci z webu Difford´s Guide, kde jsou vypsané všechny tyto klasické cocktaily. Ten mi občas pomáhá i v práci za barem.

No a Rat Pack byla vlastně skupina umělců, zpěváků a herců ve Státech, v čele s Frankem Sinatrou, které podporovala právě Chivas whisky. Pro ně byl vytvořený tento Manhattan. Sinatrovi v devadesátých letech Chivas Regal sponzorovala jeho Diamond tour, tak jsem drink nazvala právě Chivas Diamond.

Ještě k tomu servisu. Měla jsem k tomu svítící stojan, celý drink byl na vysoké nožičce v křišťálové skleničce a plánovala jsem to tak, že se zhasne a tento drink se rozsvítí, rozzáří. Víš, jako všichni ti luxusní zpěváci, herci, Oskaři když vyjdou na podium… A kamarád mi říkal – co když ale půjdeš soutěžit ještě za světla? No a já šla druhá. (smích)

No o tom světle u finále mi ani nemluv. Focení tam bylo jenom pro pokročilé. Ale zvládli jsme to. Zpátky k tvému vítěznému menu. Poslední drink byl Rising Sunset, což byl cocktail pro soutěžní část nazvanou Japanese way. Tam byl jednou z ingrediencí čaj matcha.

Ano, bylo to celé připravené jako Gimlet.

Jako Gimlet? To mi evokuje spíše ginovou bázi, než whisky…

No právě! Dělala jsem to na whisky, protože když se řekne Gimlet, každého napadne první gin anebo vodka. Je tam udělaný kordial z matcha čaje a citrónové trávy, k tomu cukr a uvařila jsem si z toho sirup. Takto jednoduše. A využila Chivas Regal Extra, to je moje nejoblíbenější Chivaska. Je jemnější.

Celý drink byl sladko-kyselý, byl hodně v chuti po citrónové trávě a matcha čaji. Což souvisí s Japonskem, kde se hodně pěstuje lemon grass, matcha a ve velkém také mandarinky. I ty jsem tam chtěla zapojit. Ale ne do chutě, chtěla jsem, aby byli ve vůni. Použila jsem proto vonný olej z mandarinek. Vyrobila jsem kouli z drceného ledu a tu jsem polila mandarinkovým olejem. Abych dostala vůni do vzduchu, tak jsem tu kouli rozbila na žhavých lávových kamenech a rozfoukala vějířem do vzduchu.

To bylo hodně efektní. No a u tohoto drinku mě zaujal i servis.

Dřevo s mechem, pro Japonsko taky hodně typické. Hlavně pro Tokio, jejich zahrady. Když se na ně podíváš, je tam mech úplně všude. Takže právě proto.

Ještě mi prosím řekni – když si se na finále připravovala, bylo pro tebe dvanáct minut moc anebo málo?

Tak nejdříve jsem si myslela, že budu připravovat z každého drinku tři porce, ale míchali se jenom dvě, takže jsem mohla být klidná. A vlastně maximálně připravená. V praxi by těch dvanáct minut bylo samozřejmě moc, když se ale postavíš na stage, za ten bar, tak čas plyne úplně jinak. Najednou to není hodně. Soustředit se na provedení, do toho mluvit a navíc máš velké obecenstvo.

Takže nakonec toho času bylo i málo.

No, vlastně ano. Jak jsem totiž namíchala první drink a odevzdala ho porotě, vyčkávala jsem, dokud ochutnají a ohodnotí. Což jsem ale neměla, pak jsem byla ve skluzu a tam nejvíc ztratila. Ale jo, nakonec to dobře dopadlo.

Dopadlo. Tak mi pak prosím tě z Tokia přivez mandarinku.

Ján Chovanec
Foto: jch

Sledujte nás

Copyright © 2018 WPremium event, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.