Revoluce vzešla z drinku Gin & tonic

Hlavní stránka » Aktuality » Revoluce vzešla z drinku Gin & tonic

Energická, plná entuziasmu a přátelská – tak působí. A na to, že je globální ambasadorkou prestižního ginu, konkrétně značky Tanqueray, možná i trochu mladá. Stephanie Jordan.

Den před rozhovorem se konal – v souvislosti se soutěží Diageo World Class – seminář, kam dorazilo několik desítek barmanů a dalších profesionálů z oboru. I to je důkaz neutuchající megapopularity ginu, kterou sledujeme v posledních letech. Je znát, že Stephanie je profík a vše hravě zvládá. Hned v úvodu rozhovoru říká: „Díky, že jste včera přišel na seminář. Bylo skvělé vás tam vidět.“

Já děkuji, bylo mi potěšením. Předala jste nám tam spousty nových informací. Ale nedá mi nezeptat se – myslíte, že barman potřebuje o produktu vědět úplně vše, resp. maximum tak, jak jste nám to včera podala?

Ne, to asi nepotřebuje. Určitě ne každý. Záleží na jeho specializaci. Pokud chcete být nejlepší ve svém oboru, tak zřejmě potřebujete vědět co možná nejvíce, a to platí jak u piva, tak třeba u saké. Někteří barmani preferují určitý druh alkoholu a jsou dobří třeba ve věcech kolem champagne. Pak je logické, že se budou motat i kolem prosecca anebo cavy a vůbec všech perlivých vín.
Když pak ale chcete jít na soutěž, třeba zrovna Diageo World Class, a třeba ji i vyhrát, je nutné vědět mnohem více.
Jistě, to už ale není běžné barmanství, je to soutěž. Takže je to opět o specializaci.

Nevypadáte jako léty prověřený barman. Jak jste vy osobně pro sebe objevila právě gin?

Gin je všude, je slavný, je takovou babičkou koktejlů a pití vůbec (smích). Kdybychom se podívali do minulosti, sahá až kamsi do šestnáctého století. Později pily britské ženy v létě tradičně právě gin s tonikem… V podstatě všichni vědí, že gin existuje. Ale jak jsem se k němu dostala já? Myslím, že když jsem žila ve Španělsku – před pár lety jsem tam byla na čtyři roky a opět se tam pil Gin & tonic. Tam mi nějak došlo, že je to vlastně mně blízký spirit.

A pak mě samozřejmě zajímá, jak jste pro sebe objevila značku Tanqueray.

To bylo ve stejné době. Pro Diageo pracuji už osm let…

Osm let? To je překvapivě dlouho.

Ano, ano, bylo to v té době, co jsem se stěhovala do Španělska, tedy v roce 2009. Ještě předtím, když jsem byla mladší a studovala na univerzitě, jsem si vydělávala ve službách.

Jako číšnice?

Taky, ale hlavně jako hosteska. K Tanqueray jsem se vlastně dostala na cestách, konkrétně v Irsku.

Aha! Tam asi bude společnost ginu nakloněná ještě více než ve Španělsku… Ale popularita ginu roste opět jaksi všude.

Ne, ani ne. Gin je hodně oldschool.

Ne? Já mám pocit, že v České republice, potažmo v celé Evropě v posledních letech zažíváme docela razantní nárůst popularity různých značek ginu…

Ano, ale není to už žádná revoluce. Poslední tři roky to jde nahoru, postupný nárůst zájmu započal asi před pěti lety.

Tak na tom se shodneme. Jenom mi prosím řekněte, proč se to děje.

Dle mého názoru to má dva důvody. První je, že gin je základem mnoha jednoduchých a dobrých míchaných drinků, které si může každý snadno namíchat doma, a přitom je hodně variabilní. Třeba zase Gin & tonic. Změníte gin, změníte tonic, změníte zdobení a dostanete tři různé drinky.

Takže twist, pokud se nepletu.

Ano, je to twist, ale tomu slovu rozumí spíše barman než běžný host. Taková kombinace je lehce pochopitelná, jednoduchá a atraktivní.
A druhým důvodem je, že si lidé konkrétní, pro ně atraktivní věci rádi personalizují, tvoří si k nim osobní vztah. Pak přijde host do svého lokálního baru a řekne barmanovi – hej, udělej mi prosím ten můj Gin & tonic!

Dobře, ale to jsme pořád jenom u Gin & tonicu. Koktejlů, kde je jednou ze složek právě gin, jsou však spousty…

Ano, ale myslím si, že prvotní revoluce vzešla právě z drinku Gin & tonic.

Vím, že říkáváte, že vaším oblíbeným koktejlem je Martinez. Ale jistě nebude jediný. Máte ještě pořád ráda také právě Gin & tonic?

(smích) Ale ano, moc ráda si ho dám. Ale taky ráda zkouším různé signature drinky barmanů, třeba ze Zacapy je to kolikrát hodně zajímavé. A taky mám ráda třeba i Gimlet. Jednoduchý a příjemný drink. Zrovna včera jsem si ho dala v L’Fleur baru.

Tam pracuje Adrián Michalčík, který v loňském roce skončil na světovém finále Diageo World Class v první šestce (rozhovor s ním naleznete v Beverage & Gastronomy 1–2/2017, pozn. red.). Takže jsme zase u soutěže. Včera jste řekla, že tato soutěž není jenom soutěží. Čím tedy podle vás je?

World Class má celkem jasnou filozofii, řekla bych. Je to mnohem více než soutěž, a to proto, že se svým způsobem zaměřuje na vzdělávání barmanů a profesionálů vůbec. Chce je inspirovat, aby se více dověděli, aby byli větší profesionálové, chce je pozvednout na vyšší úroveň. Je to o tom, že se lidé mají zajímat, co přesně jedí, co přesně mají k pití, jestli je vše kvalitní, jak to případně kombinovat a proč. Takže je to mnohem větší mise než jenom soutěž.

Soutěž, o které mluvíme, jde samozřejmě ruku v ruce s prestižními značkami alkoholu. Musím se tedy zeptat na to, co jste na semináři naznačila. Totiž zodpovědné pití. Na jedné straně tu máme často velké společnosti, které logicky chtějí prodat co možná nejvíce produktů, v tomto případě alkoholu. Na druhé straně ale mluvíte o zodpovědném pití. Jak to jde dohromady?

Můj pohled je, že méně mnohokrát znamená více. Ano, jsou zde společnosti jako třeba Diageo, která mě zaměstnává, a určitě chtějí prodat co možná nejvíce. Je to byznys. Zároveň si ale u spiritů hlídají objem alkoholu. Opravdu neznám žádné výrobce anebo distributory prémiových lihovin, kterým by šlo o to, aby mladí lidé kdekoli na světě vypili třeba deset skleniček levné vodky s ananasovým džusem během pár hodin. Všichni chtějí prodávat, ale v tomto případě je primární důraz kladený především na prvotřídní kvalitu.

Text: Ján Chovanec
Foto: Archiv Diageo World Class

Sledujte nás

Copyright © 2018 WPremium event, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.