TOMÁŠ TŘEŠTÍK: Když tě něco baví…

Hlavní stránka » Aktuality » TOMÁŠ TŘEŠTÍK: Když tě něco baví…

První ročník barmanské soutěže World Slivovitz Cup, kterou pořádá tradiční výrobce destilátů RUDOLF JELÍNEK, je v plném proudu. Barmani z celého světa posílají receptury a fotografie, které bude následně hodnotit porota. Jedním z jejích členů je přední český fotograf Tomáš Třeštík, jehož rolí je posouzení zaslaných snímků.

Výsledky onlineové soutěže WSC budou oficiálně oznámeny u příležitosti finále tradiční barmanské soutěže INTERNATIONAL RUDOLF JELÍNEK CUP, jehož 19. ročník proběhne 17. září ve Vizovicích. V rámci finále proběhne také workshop pro barmany, kde bude Tomáš vysvětlovat základní principy focení v gastronomii. „Celé je to o emocích. Proč fotka funguje, často nelze vysvětlit,“ říká Tomáš Třeštík v rozhovoru pro Beverage & Gastronomy.

Je zajímavé sledovat, jak se za poslední roky změnil přístup člověka k fotografii, třeba i té, se kterou komunikují prostřednictvím internetu bary a restaurace. Jak to vnímáš ty jako fotograf?

Fotografie prošla obrovskou změnou. Jednak digitalizací a následně díky sociálním sítím. Ve dnešní době fotíme všichni, a to výrazně více, než jsme fotili. Vztah veřejnosti k fotce se změnil a myslím si, že obecně kvalita fotky stoupá. Je to jistě i tím, že neustále vidíme výstupy od různých lidí, nejenom fotografů. Třeba na Facebooku a Instagramu se snažíme každý postovat to nejlepší a vizuálně nejzajímavější, a tím povědomí o vizualitě a obecně výtvarný cit myslím stoupá. Lidé jsou motivováni k tomu, dělat fotky lépe. Ještě nedávno jsme si fotili tak maximálně záběry z dovolené, teď už je to úplně jinak.

Takže se forma komunikace, která vychází z fotografie jakožto umění, přenesla i do běžného života a snažíme se fotkou něco říci, vyvolat nějakou reakci.

Přesně tak.

Jak by tedy měla ta fotka fungovat? Co by měla splnit, aby člověka oslovila?

K tomu, aby někdo udělal dobrou fotku, je potřeba začít uvažovat, potažmo vidět jinak, než se běžně koukáme, protože když něco vypadá hezky v realitě, tak to rozhodně nemusí vypadat hezky na fotce. Prací fotografa je tu hezkou realitu umístit do fotky, případně ji zaranžovat. Z mého pohledu je ve většině případů důležité vyzobat z reality pár prvků a s nimi pak dál pracovat. Například fotím portrét někde v parku, kde v dálce stojí barák. Tak se to snažím posunout, aby tam ten barák nebyl, pak to srovnám, ať tam je jenom to, co tam chci mít. Vlastně se fotku snažím zjednodušovat. Na dobré fotce je tedy vjemů tak akorát. Není jich tam ani málo, ani moc. Má být zajímavá a fungovat v nějaké kompozici a v barevném systému.

V souvislosti se soutěží World Slivovitz Cup bychom si měli povídat i o focení koktejlů. Ta fotka by měla u člověka fungovat tak, aby si řekl, že si drink na obrázku prostě musí dát. To je jakási další vrstva sdělení prostřednictvím fot­ky?

Celé je to o emocích. Zásadní jsou i barvy. A ještě je tam jeden moment. Pokud bych měl sdělit jednu základní radu pro focení v gastronomii, foťte v protisvětlu. To je to nejjednodušší, co můžeš udělat. Když si vezmeš skleničku, třeba s pomerančovou šťávou, a prosvítíš ji, začne fungovat. Blesk z foťáku je laciný, hloupý a přiblblý, kdežto kontra světlo skvěle poslouží. Podívej se (Tomáš zapíná světlo na mobilním telefonu, bere do ruky sklenici s pomerančovým freshem a světlo dá za sklenici) – drink se krásně rozsvítí, je žlutější, má nějakou hustotu, objem, vidím i led, brčko je více vidět – je to hezké. Takže protisvětlo je asi nejzásadnější tip pro všechny, kdo by s tímto chtěl pracovat.

A taky nejjednodušší. Můžeš použít i normální lampičku.

Přesně tak, i nejjednodušší. Ve dnešní době, kdy si fotíme drinky telefonem, si každý foťák upravuje barevnost automaticky sám. V minulosti jsi musel kupovat zvlášť film na teplé světlo, zvlášť na studené, toto už odpadá a můžeš vlastně svítit čímkoli. Fotoaparát všechno srovná a ty si to celé můžeš nafotit s lampičkami z Ikey. Za litr si nakoupíš vybavení malého ateliéru pro focení koktejlů, takový set pro focení zátiší – vystříháš a poskládáš kartony a celé si to nasvítíš.

…a nikdo to nikdy nebude mít stejné, což je fajn.

I když je potřeba být vnímavý – to je druhá moje rada. Nechat se inspirovat a klidně i zkoušet kopírovat. Kopírování je nejlepší způsob, jak se něco naučit. Učím na škole, kde občas kopírování doporučuji. Líbí se ti to? Tak to zkus taky. A studenti říkají – no jo, co když to ale nafotím stejně? Nenafotíš – to se nestane.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Beverage & Gastronomy (9–10/2019).

Ján Chovanec
Foto: Archiv Tomáše Třeštíka

Sledujte nás

Copyright © 2018 WPremium event, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.