ERIK LORINCZ: Další velká vlna

Hlavní stránka » Články » ERIK LORINCZ: Další velká vlna

Erik neustále „čeří“ vody barmanské profese. Výčet jeho důležitých profesních momentů by se sem vešel jenom stěží. Nedávno světem proběhla zpráva ohledně jeho odchodu z American Baru londýnského hotelu Savoy a záměru vybudovat v Londýně svůj koncept.

Stále se mluví o názvu tvého plánovaného baru. Jak se tedy bude jmenovat?

Přemýšlím nad tím dnes a denně – zatím ale nevím. Stále pracujeme na konceptu, a podle toho by se pak měl název odvodit.

Říkáš – pracujeme. Kdo je to – my?

V projektu mám partnera, kterému prostor patří. V objektu jsou už dvě restaurace, pod kterými byl kdysi bar. Ten partner se ale baru věnovat nechce, bude spíše takovou šedou eminencí. Takže jsem dostal nabídku bar vybudovat a vést. Jaké si to uděláš, takové to budeš mít. Výhodou je, že nemusíme platit žádné odstupné, což jsou v Londýně velmi velké peníze. A v centru města, poblíž Regents Street, kde bar bude, je to ještě horší. Díky tomu, že prostory už živí ty dvě restaurace, nebude bar na začátku velmi zatížený ani nájmem. Takto do toho jdeme.

Tvoje práce a úspěchy jsou zatím nerozlučně spjaty s American Barem londýnského hotelu Savoy a s bratislavským Antique American Barem v Bratislavě. Myslíš, že se tedy od tvého nového projektu očekává koncepčně obdobný projekt?

Zatím mi to nikdo neřekl. Mé okolí je zatím názorově otevřené. Lidé chtějí vidět, co vytvoříme. Také proto ještě vyčkávám s názvem. Sám ještě nemám úplně jasno v tom, jaký směrem se to bude celé ubírat. Ano, mohl bych udělat další kopii Antique American Baru, ale to asi dělat nebudu.

Taky asi ale nepostavíš kubánský bar…

Napadlo mě to. Skutečně ano. Klasický kubánský bar v Londýně velmi chybí. Je ale pravda, že do konceptu, kam má nový bar zapadnout, by to nešlo. Jedna restaurace tam totiž vaří středomořskou kuchyni, druhá marockou. Spíše tam vidím styl Casablanca, ale uvidíme.

Co předcházelo otevření bratislavského Antique American Baru baru?

Bratislava byla svého času skvělá. I když jsem se odstěhoval, moc rád jsem se tam vracel. A měl jsem pocit, že pokaždé, když jsem tam přicestoval, byl další bar zavřený. Barová scéna se zmenšovala, až to celé přišlo do bodu mrazu. Už vlastně nebylo kam zajít na dobrý drink. A pokud už jsi koktejl dostal, tak to nestálo za nic.

Co se tam podle tebe stalo?

Není to problém Slovenska, děje se to vlastně všude. Lidé se až moc navázali na sociální sítě a co na nich vidí, to chtějí kopírovat. Místo toho, aby měl barman „nachutnáno“ a použité ingredience mu dávaly smysl, chtěl jenom, ať to dobře vypadá na fotce a ať je název dostatečně cool. Vůbec nešlo o to, jestli drink skutečně dobře chutná. To byl největší problém.
Druhý problém byl, že když jsem šel po Bratislavě a někde jsem si objednal třeba Garibaldi koktejl, neuměli mi ho připravit. Koukali na mě, co si to vymýšlím. A přitom je to základní věc. Chlapi, to je Campari s pomerančovým džusem! Chyběly tu základy.

To mluvíme o letech 2009 či 2010, kdy si nastupoval do Savoye?

Ano, tak nějak.

Protože když se vrátíme ještě o krok do minulosti, tak tam byl slavný Paparazzi Cocktail Bar.

Paparazzi – to bylo skvělé! Tehdy byla bratislavská barová scéna na vrcholu. To bylo úplně top. Do Paparazzi jezdili i barmani z Čech a chtěli tam pracovat. Tehdy to žilo. Pak přišla propast.

Zpátky k momentu, kdy si se rozhodl opustit American Bar hotelu Savoy. Jak těžké je opustit nejlepší hotelový bar na světě?

Bylo tam mnoho emocí a slz. Velmi těžko se mi odcházelo především z týmu lidí, se kterými jsem pracoval pět šest let. S některými dokonce celých osm let, během nichž jsem pro hotel Savoy pracoval. Hlavní doorman je tam třicet let, a když jsem byl v baru poslední den a on se rozbrečel, nevydržel jsem to a rozbrečel jsem se taky. Ty mezilidské vztahy byly opravdu pevné. Taková parta, že se z ní opravdu těžko odchází. Mohl jsem si říct – nejlepší bar na světě, o. k., budu tam dál pracovat a bude to v pohodě. Jsem ale typ člověka, který se musí stále posouvat dál, chci tvořit něco nového, něco vymyslet. Postav se před tu velkou vlnu a projeď ji, naskoč na prkno a zdolej. A pro mě ta výzva přišla.

Stejně jako před tím American Bar hotelu Savoy.

Přesně tak. Když jsem tam přišel poprvé, byla to spíše turistická atrakce, kam se na drink nechodilo. Pojďte se podívat, jak to v baru kdysi vypadalo. Pro mě bylo výzvou dostat ten bar zpátky na mapu, navrátit mu pozici, kterou si zaslouží. Má obrovskou historii. A povedlo se.

Ale podle toho, co mi teď říkáš, to vypadá, že ani tento připravovaný bar nemusí být tvým posledním…

Přesně tak, vůbec nemusí být poslední.

Takže tam nezestárneš.

Chtěl bych raději zestárnout někde u moře, jako Hemingway. (smích)

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Beverage & Gastronomy (7–8/2018)

Ján Chovanec
Foto: Archiv Erika Lorincze

Můj účet

  • Přihlášení
  • Registrace
  • Moje předplatné
  • Zapomenuté heslo

Sledujte nás

Copyright © 2015 WPremium event, s.r.o. Všechna práva vyhrazena.