Mezinárodní den těstovin připadá každoročně na 25. října a slaví se už od roku 1998. Jeho cílem je připomenout jedno z nejoblíbenějších jídel světa, zlepšit jeho reputaci a zvýšit povědomí o nutričních hodnotách. Na světě existuje zhruba 600 druhů těstovin, které mají přes 1300 různých názvů.

Dalším parametrem, podle kterého se těstoviny dělí, je druh těsta, z kterého jsou vyrobeny. Proto rozlišujeme těstoviny vaječné, bezvaječné, bezlepkové a se speciálními přísadami, kdy se do těsta přidávají další suroviny, které ovlivňují nejen chuť, ale i barvu.

U vaječných i bezvaječných těstovin je pak důležité, jaká je použitá mouka. Pokud spotřebitel preferuje kvalitu a záleží mu na nutričním přínosu konzumovaných potravin, pak jsou pro něj vhodné semolinové těstoviny. Vyrábějí se z tvrdozrnné pšenice durum a oproti běžným těstovinám mají pevnější strukturu, nižší glykemický index a vyšší obsah bílkovin a vlákniny. Díky tomu přispívají k delšímu pocitu sytosti a pomáhají udržovat stabilní hladinu cukru v krvi, což ocení nejen diabetici, ale i ti, kteří dbají na zdravý životní styl.

„Jíst kvalitně a nepřibírat na váze je možné i konzumací těstovin, ale semolinových. Ty jsou totiž nízkokalorické, pokud se uvaří správně dle doporučené doby vaření. Samozřejmě je nutné je konzumovat v přiměřeném množství, podle individuálních nutričních a energetických potřeb,“ vysvětluje Ivana Zajícová, marketingová manažerka Panzani a dodává „Všechny těstoviny Panzani jsou semolinové, což kromě skvělé chuti znamená, že si udrží ideální strukturu, nerozváří se a dokonale ladí s omáčkami. Díky vyššímu obsahu bílkovin přispívají k regeneraci svalů a vitaminy skupiny B, železo a zinek podporují imunitní systém i energii.“

Panzani kromě těstovin nabízí i širokou škálu omáček – rajčatových, masových i sýrových. Úspěch rajčatových omáček Panzani spočívá v používání rajčat z italských polí, která dozrávají přímo na slunci a díky tomu získávají svou typickou chuť a aroma. Do 48 hodin od sklizně jsou rychle zpracována, aby si uchovala svou čerstvost a kvalitu. Zelenina používaná v omáčkách se navíc zpracovává metodou mražení, nikoliv sušení, což zachovává její křehkost, barvu i chuťovou svěžest.

I dlouholetá zkušenost je zárukou kvality. „Jsme rádi, že už 75 let přinášíme do kuchyní po celém světě chuť pravé Itálie. Naše těstoviny i omáčky vyrábíme s respektem k tradicím, důrazem na kvalitu a zodpovědností k našim zákazníkům. Od svých začátků stavíme na jednoduchém principu – dělat těstoviny i omáčky s láskou a zodpovědností,“ dodává Ivana Zajícová. „Při příležitosti našeho letošního výročí jsme se rozhodli nadělit si dárek v podobě nového moderního loga,“ doplňuje.

Semolinové těstoviny a omáčky Panzani jsou ideálním tipem, jak rychle připravit chutné a nutričně vyvážené jídlo s dotekem italského slunce a pohody – ať už jde o lehký oběd, večeři nebo rodinné vaření o víkendu.

Více na www.panzani.cz

Peníze od otce a přítel se společnou vizí. Zní to jako příběh moderního start-upu? Možná, ale tento příběh firmy započal už v roce 1884. A do konce dvacátých let 20. století se proměnila v jednu z největších společností svého druhu v Evropě. Přežila i dvě světové války, hospodářské krize a geopolitické turbulence, jejichž součástí bylo zabavení a znárodnění firemního majetku. Takový je 140 let starý příběh společnosti Stock Spirits, jejíž více než 80 značek se v současnosti prodává ve více než 50 zemích světa.

Po příjezdu do Terstu Lionello Stock objevil nový svět příležitostí: koncentraci kapitálu, obchodních a finančních institucí, obchodních cest a možnosti navázat kontakty s podnikateli a učit se od nich. Střední třída bohatla a spotřeba rostla. Móda se stala dostupnou masám a lidé vyhledávali luxusní zboží – kávu, čokoládu nebo likéry. Lionello byl ve správný čas na správném místě, aby mohl vyhovět poptávce, ale ještě mu chyběla inspirace.

Zrození nápadu a podniku

Jednoho dne Lionello procházel terstským přístavem a pozoroval lodě, které nakládaly sudy určené pro francouzský koňak. Místo, které bylo a je výrobou koňaku proslulé. Francie tehdy trpěla nedostatkem způsobeným zničením evropské vinné révy mšicí fyloxérou. Tato situace trvala více než tři desetiletí a ovlivnila výrobu vína a vinných destilátů v celé Francii. Vznikla tak potřeba dovozu dalmatského vína a sudů místní výroby. Lionello Stock dospěl k názoru, že pokud lze vyvážet místní vína a vyrábět z nich francouzský koňak, není důvod, aby nápoje nedestilovaly přímo na místě. Tento sled událostí a myšlenek inspiroval Stocka, aby si splnil svůj sen a založil vlastní podnik. Vybaven 2 000 florény vypůjčenými od svého otce spojil Lionello síly se svým přítelem Veronesem Carlem Camisem a jejich podnikatelské dobrodružství začalo.

Dne 26. prosince 1884 byla zahájena výroba v Distilleria a vapore Camis & Stock. Jejím stěžejním produktem byl Cognac Stock Medicinal, který byl podle Codex Alimentarius Austriacus označen slovem „Medicinal“, aby se zdůraznily jedinečné vlastnosti produktu a jeho předpokládaný přínos pro zdraví. Středním vrstvám – včetně žen – se líbila asociace „léčivý“, která dávala spotřebitelům záminku vychutnat si tento nápoj bez obav z kritiky ze strany konzervativnějších vrstev společnosti.

Historické výzvy na cestě k rozvoji

Na počátku devadesátých let minulého století se Lionello Stock projevil jako vizionář a vynikající podnikatel. Jeho myšlenky a výrobky dokonale odpovídaly rychlým socioekonomickým změnám ve světě a nápoje jeho společnosti brzy sklízely úspěch daleko za hranicemi Terstu a Rakouska-Uherska. Společnost se brzy stala jednou z největších svého druhu v Evropě. V roce 1935 se ke značce Cognac Stock Medicinal připojila značka 1884 Cognac Fine Champagne, která byla následně v roce 1955 přejmenována na Brandy Stock 84 a prodává se dodnes.

Vysoká cla a daně zavedené po pádu Rakouska-Uherska po válce logicky vedly k otevření místních výrobních závodů v zemích, jako je Rakousko, Československo, Maďarsko a Jugoslávie. Stock si také uvědomoval, že měnící se svět přináší nové příležitosti, a proto inicioval vznik nových lihovarů a poboček v Egyptě, Palestině, USA a Brazílii.

Druhá světová válka výrazně narušila růst společnosti Stock, která sice konflikt přežila, ale v důsledku znárodnění komunistickou vládou přišla o jeden ze svých největších výrobních závodů v tehdejším Československu.

Lionello Stock zemřel bezdětný v roce 1948 a zanechal společnost a svůj odkaz širší rodině a dalším generacím.

Nová generace. Nový začátek.

Dne 27. prosince 1949 se společnost přejmenovala na Stock S.p.A. a obnovila svůj růst, který byl přerušen vypuknutím války. Společnost využila nově vznikající masmediální formáty rozhlasu a televize k rozvoji moderních marketingových strategií a reklamních kampaní. V tomto období „boomu“ společnost vzkvétala, vstupovala na nové trhy, rozšiřovala své portfolio výrobků, zvyšovala výrobní kapacitu, a to vše při zachování kontroly nad celým výrobním procesem – od vinné révy až po hotový výrobek.

Změny, nové příležitosti a dynamický rozvoj

V desetiletích následujících po bezprostředně poválečném období prošla společnost Stock mnoha významnými změnami.

V květnu 1995 společnost Stock Italia a její rakouské a české dceřiné společnosti koupila německá společnost Eckes A.G. Vzniklá společnost Eckes & Stock GmbH se stala jedním z předních výrobců a distributorů lihovin v Evropě a zůstala jím až do svého převzetí americkým investičním fondem Oaktree Capital Management v roce 2007.

V roce 2008 se společnost Eckes & Stock GmbH spojila s polským výrobcem Polmos Lublin a vytvořila skupinu Stock Spirits Group. Sídlo skupiny Stock Spirits Group bylo zřízeno v Londýně a v roce 2009 bylo zahájeno úsilí o restrukturalizaci společnosti.

V roce 2012 byla výroba přesunuta z Terstu do České republiky a v roce 2013 byla společnost uvedena na londýnskou burzu. Od listopadu 2021 je Stock Spirits Group součástí portfolia společností vlastněných private equity společností CVC Capital Partners. V srpnu a září 2023 skupina Stock Spirits Group dokončila akvizice společnosti Polmos Bielsko-Biała v Polsku, společnosti Borco (vlastníka ikonické značky Sierra Tequila a značky ginu Finsbury) v Německu, jakož i společnosti Dugas a značky skotské míchané whisky Clan Campbell, obě ve Francii.

Silné místní značky na hlavních evropských trzích

Stock slaví v roce 2024 140. výročí svého vzniku. Od roku 1884 se společnost pyšní silnými lokálními značkami na několika evropských trzích. Výrobky jsou vytvářeny s respektem k místním tradicím a dědictví, s využitím těch nejlepších surovin a řemeslných dovedností a zároveň v kombinaci s inovacemi – to vše ve prospěch spotřebitelů.

V současné době tvoří portfolio Stock Spirits Group více než 80 značek prodávaných ve více než 50 zemích světa. Mezi přední značky patří Stock 84, Żołądkowa Gorzka, Amundsen, Milhill’s, Božkov, Fernet Stock, Republica, Limonce, Keglevich, Grappa Distillerie Franciacorta, Grappa Julia, Clan Campbell a Sierra Tequila.

Stock Spirits Group působí v devíti evropských zemích: Polsko, Česká republika, Slovensko, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. Společnost zaměstnává více než 1 800 lidí a má výrobní závody v Polsku, České republice, Německu, Itálii a Francii.

U příležitosti 140. výročí založení společnosti skupina vytvořila pamětní logo, které je k dispozici ke stažení na webových stránkách společnosti.

O společnosti Stock Spirits Group

Stock Spirits Group je jedním z předních výrobců alkoholických nápojů ve střední Evropě. Společnost vlastní a spravuje rozsáhlé portfolio silných místních značek, včetně lídrů v kategoriích ochucených likérů a vodky v Polsku a České republice a v kategorii limoncello v Itálii.

V současné době tvoří portfolio Stock Spirits Group více než 80 značek, které kombinují místní a regionální dědictví s inovacemi a jsou dostupné ve více než 50 zemích světa. Společnost zaměstnává více než 1 800 lidí a má výrobní závody v Polsku (2), České republice (2), Německu (2), Itálii (1) a Francii (1). V roce 2024 slaví společnost Stock Spirits Group 140. výročí svého vzniku.

Hovězí boloňská omáčka a Rajčatová bazalková omáčka, to jsou novinky, které připravila značka Panzani pro své zákazníky. Omáčky ze 100% ingrediencí přírodního původu, pečlivě vybraných pro jejich kvalitu, a bez konzervantů zaručují autentickou chuť.

Rajčatová bazalková omáčka, jedna z nejklasičtějších a nezaměnitelných omáček, představuje kombinaci čerstvé bazalky a italských rajčat.

„Bazalku pěstujeme na severu Itálie, aby byla zaručena její kvalita. Bazalka pochází výhradně ze semen „Ocimum basilicum“ typu Genovese nebo Italico,” vysvětluje Ivana Zajícová, marketingová manažerka Panzani. „Bazalku sklízíme v noci a brzy ráno, aby byla zajištěna dostatečná teplota pro skladování a zpracování, které probíhá do 48 hodin od sklizně. Právě díky tomuto procesu si mohou naši zákazníci užít chuť čerstvé bazalky po celý rok,” doplňuje. Bazalka se pěstuje venku, sklízí a krájí se rovnoměrně, přičemž dodavatelé garantují absenci konzervačních látek a barviv.

Druhou novinkou je Hovězí boloňská omáčka, v které oblíbenou boloňskou omáčku doplňují vybrané kousky hovězího masa s jemnou texturou. Tato varianta rozšiřuje řadu boloňských omáček Panzani (Boloňská omáčka, Boloňská omáčka s masovými kuličkami).

Obě novinky rozšiřují současnou řadu rajčatových omáček, k jejichž výrobě se využívají čerstvá rajčata vypěstovaná na italských polích, nikoliv ve skleníku. Rajčata dozrávající přímo na italském slunci získávají tak svou jedinečnou chuť a aroma, které jsou nenahraditelné. Díky následnému rychlému zpracování si tyto vlastnosti uchovávají i nadále. „Sezóna rajčat je mezi červencem a říjnem, pouze v tomto období sklízíme naše rajčata, aby byla zralá, plná slunce a chuti. Díky rychlému zpracování do 48 hodin od sklizně si rajčata zachovají svou chuť a nutriční vlastnosti,“ říká I. Zajícová.

Doporučená maloobchodní cena omáček s gramáží 400 g je 79,90 Kč. K dostání budou ve vybraných řetězcích v průběhu podzimu.

Více informací na: www.panzani.cz

Ne nadarmo je Česká republika považována za zemi piva a pivovarnictví. Pivo má u nás dlouhou tradici a vaří se zde přes tisíc let. Tento oblíbený nápoj svou dnešní podobu dostal až v polovině 19. století, kdy čeští pivovarníci uvařili první zlatý ležák a vzniklo tak naše nejslavnější pivo, které posiluje naši dobrou pověst po celém světě. I přes dlouhou tradici však kolem českého zlatého ležáku koluje řada mýtů a polopravd. 

„Po pivu se tloustne” a další mýty 

„O pivu toho vím opravdu hodně, ale stejně se stále dozvídám něco nového. Zřejmě i proto se s pitím i výrobou piva pojí řada mýtů, které často slýchám v práci od svých hostů nebo i během rozhovorů s přáteli,” říká Monika Nápravníková, hlavní tapsterka v zážitkové expozici Pilsner Urquell: The Original Beer Experience na pražském Václavském náměstí.  „Můj oblíbený mýtus je, že po pivu se tloustne. Pravda je, že pivo opravdu není dietní nápoj, ale pokud se pije v přiměřeném množství, přibírání na váze nezpůsobí. Na sto mililitrů má pivo podstatně méně kalorii než třeba bílé víno,” dodává pivní sommeliérka a finalistka soutěže Master Bartender. S pitím piva ale často roste chuť k jídlu. Dalo by se tak říci, že se spíše tloustne po jídle, které s pivem lidé konzumují. Jen málokdo navíc zůstane u jedné třetinky piva. Jistá souvislost s přibíráním na váze a pitím piva proto opravdu existuje.

Snad skoro každý někdy slyšel, že plzeňské pivo je dobré na trávení, protože je narozdíl od ostatních zásadité. Všechna piva, včetně toho plzeňského, jsou ale ve skutečnosti poměrně dost kyselá. Plzeň má však jednu z nejnižších kyselostí. Pozitivní vliv piva na trávení souvisí spíše s vyšším obsahem hořčin, které podporují vylučování žluči a urychlují trávicí procesy. „U plzně je hořkost výraznější, proto jsou možná blahodárné účinky na žaludek připisované právě jí,” naznačuje Monika Nápravníková.

Byla Plzeň opravdu prvním pivem svého typu? 

Přestože je historie piva je bohatá a doprovází nás již od počátků civilizace – první pivo bylo údajně objeveno náhodně v časech rozkvětu Mezopotámie. To ale nemělo s klasickým pivem, jak ho známe, téměř nic společného. Svou podobu získalo až v průběhu 19. století, kdy se způsoby výroby piva postupně zdokonalovaly, až v Plzni spatřil světlo světa první zlatý ležák.

„Dříve se vařila se spíše svrchně kvašená piva, která kvasí při poměrné vysokých teplotách. Spodně kvašená piva (ležáky) naopak potřebují chladné prostředí, proto byly pod pivovarem v Plzni vykopány dlouhé sklepy zachlazované ledem – ležáky se tak v té době vařily jen výjimečně, například v Bavorsku,” vysvětluje Monika Nápravníková z expozice Pilsner Urquell: The Original Beer Experience, která přibližuje historii českého piva.  „Před Plzní byla spíše tmavá, zakalená. To proto, že dříve nedokázali dobře regulovat teplotu sušení sladu, se zrna pražila nad otevřeným plamenem a tím pádem se často pálila a vznikal tmavý slad. Plzeň byla opravdu první ležák krásné zlaté barvy na světě,” vysvětluje.

„Plzeň” je opravdu jen jedna 

S plzeňským pivem se pojí mýty o různé kvalitě piv. Někdo si myslí, že piva určená na export jsou méně chutná než piva pro český trh. Někdo tvrdí, že to je proto, že se dokonce vaří v jiných pivovarech. „Nemálo mých hostů si myslelo, že se plzeň vaří i jinde než v Plzni. Pravda je taková, že to v minulosti zkusili v Polsku a někde v Rusku, ale poměrně rychle od toho upustili, protože to nefungovalo. Takže až na tyhle dva krátké pokusy se Plzeň vaří doopravdy jen a jen v Plzni,” vysvětluje zkušená výčepní, která o pivu dokáže mluvit hodiny. Své znalosti pak předává hostům na degustační večeři s pivním párováním, kterou Pilsner Urquell: The Original Beer Experience svým návštěvníkům nabízí.

Právě tam hovoří i o dalším rozšířeném mýtu – že exportní pivo má horší kvalitu než to, co si koupíme doma. Exportní piva zpravidla prochází akorát pečlivější pasterizací, aby přežila dlouhé a náročné cestování. Za zhoršenou chutí piva, které si koupíte v zahraničí může stát spíše nesprávné zacházení během přepravy, nesprávné skladování, a především nesprávná péče o výčepní zařízení v hospodách.

Je plzeň opravdu „dvanáctka”? 

Většina lidí se při výběru piva řídí také číselnými údaji – zpravidla 10,11,12, kterými jsou jednotlivá piva označována. Mnozí si zároveň myslí, že tyto údaje vyjadřují množství alkoholu v pivu. Tento omyl proto stojí za rozšířeným mýtem, že plzeňské pivo se 4,4 % alkoholu nemůže být „dvanáctka”.

Tato čísla ale množství alkoholu nevyjadřují a souvisí s ním jen částečně. Uvádí poměr zkvasitelného extraktu v mladině (cukry), ze kterých je pivo kvašeno. Spíše, než o množství alkoholu tak napovídá, jaký chuťový zážitek z daného piva budeme mít. Občas se tak můžeme setkat s „desítkou”, která bude mít i 5 % alkoholu, protože pivo nechal sládek více prokvasit.

Sládek pivo vaří, výčepní ho dělá

Hodně lidí věří, že na způsobu čepování piva příliš nezáleží a že se jedná spíše o reklamní tah hospod a výmluvu pivovarů. Správný způsob načepování piva je však pro chuť piva zásadní – i proto můžete mít pocit, že vám čepované pivo zkrátka chutná více než správně vychlazené pivo z lahve.

„Při nalévání piva do sklenice z láhve bohužel nikdy nevytvoříme krásnou hustou krémovou pěnu, která je pro správný chuťový zážitek zásadní. Pěna nám zároveň chrání pivo před zvětráváním, takže dobře načepovaná hladinka vám vydrží déle čerstvá a chutná.” vysvětluje tapsterka Monika Nápravníková. „Na druhou stranu je zásadní také správný způsob čepování. Například plzeň načepovanou z výšky do suchého půllitru bych si s chutí nedala. V naší Škole čepování proto ukazujeme hostům, jak pivo načepovat, ale také jak na první pohled poznat, že vám přinesou opravdu dobré pivo,” dodává.